Vítejte na blogu původně věnovanému mému studijnímu pobytu v Mexiku.Bohužel čas plyne jako voda a Mexiko je dávno za mnou. Nicméně cestovatelský duch mě stále neopouští a tato stránka by toho měla být důkazem:)

úterý 21. září 2010

Oslavy Dne nezávislosti


Tak jsem se konečně, přestože mám úkolů nad hlavu, dokopala nějak shrnout zážitky posledních dní. (hlavně díky neúnavné zvědavosti mé mamči:))
Dne 16. září se zde slaví „osvobození“ od Španělska nebo-li Den nezávislosti. Jedná se pouze o jeden den státního svátku, ale jsme v Mexiku, takže prázdniny a oslavy trvají tři dny. Každé město je přezdobeno fáborkami s národními barvami a mexické vlajky visí téměř na každém domě,autě, či jen tak čouhají lidem z batohů. Mexičanky nehledě na věk nosí čelenky, sponky nebo náušnice stylizované do barev jejich vlasti. Lidé se na oslavy poměrně dlouho a pečlivě připravují a těší. Trochu mě takové přehnané vlastenectví zpočátku zarazilo, ale v konečné fázi se jednalo o třídenní se přejídání a opíjení..takže nic extra nepříjemnýho:)) Vše začíná patnáctého večer, kdy městem prochází slavnostní pochod s typickou mexickou hudbou. Poté následuje hymna a přehlídka vystoupení na podiu hlavního náměstí. Jedná se třeba o ukázku typických tanců v krojích, mariači nebo přehlídku missek. Jako vrchol považují tzv. „řev“, kdy celé náměstí asi minutu vykřikuje jako jeden muž „viva Mexico, viva..!“ docela sranda.. Oficiální část večera byla zakončena moc povedeným ohňostrojem podobným našemu novoročnímu. Podařilo se mi vše natočit, jen musím trochu popracovat na svých technických schopnostech abych zde videjko mohla uveřejnit:))
Následující dny se v centrech měst opět procházejí slavnostní pochody a probíhají různé programy pro děti ze školy, rodiny se shromažďují v pouličních občerstveních na společná jídla, pije se, zpívá a prostě slaví:)
Já poslední den prázdnin navštívila tzv. „magické město“ Teposthlan, kde jsem se asi po hodině vyškrábala na místní horu Teposteco, na jejímž vrcholu stojí indiánská pyramida. Výšlap to byl fakt náročnej, každých pár metrů jsem musela zastavovat, abych se nadýchala (moje fyzička už není co bývala..jesi teda někdy bývala), ale musím řict že to stálo zato. Z vrchu je pohádkovej výhled na okolní zalesněné vrcholky hor a na samotné městečko vklíněné do kopců. Vše je ve fotogalerii, i když vzhledem k mým omezeným schopnostem fotit, fotky ani zdaleka neodpovídají skutečnosti. To je asi zatím šecko! čaues
Vlastně jsem zapomněla (mami toto nečti!). Šetříme na cestování, tak občas vezmem stopa na kapotě picku-pu, což je tu dost běžný a je to fakt sranda. Když teda nezačne pršet:)
..odkaz na video pokřik na Den nezávislosti.

Žádné komentáře:

Okomentovat