Přílet do Ciudad a první trable

Po 25 hodinách cesty jsem v půl druhé ráno s hodinovým zpožděním konečně přistála v Mexico city. Let až na mírné turbulence proběhl naprosto v pohodě, větším utrpením pro mě bylo předchozí osmihodinové čekání na torontském letišti. Poté jsem absolvovala rozhovor s imigračním úředníkem, který se svou lámavou angličtinou nedokázal pochopit, proč chci v studovat v Mexiku chemii. Následovala výstupní kontrola, při které jsem se opravdu neubránila smíchu. Nejprve jsem prošla rentgenem a poté zmáčkla kulaté tlačítko u stolečku. Pokud se rozsvítí zelená, vše v pořádku a můžu bez problému pokračovat. Pokud ovšem zabliká červená, mám smůlu. Následovalo by prošacování od hlavy až k patě, včetně důkladného prozkoumání zavazadel a nepříjemných otázek. K mé úlevě se mi okamžitě rozsvítila zelená a bez problémů jsem prošla. Přesto mi stále princip rozsvěcování mystického tlačítka uniká.

Trochu nemilé překvapení mě čekalo u zavazadel, neboť moje bohužel nedorazily. Musela jsem tedy zůstat v Mexiko city celý další den, což v konečném výsledku nebylo uplně špatný:) Na letišti mě vyzvedl koordinátor mé školy, který mluví obstojně česky, protože za komárů studoval v Praze. Docela dobrá haluz. Přespala jsem u jeho syna kousek od centra města. Měli pro mě připravenou matraci v takovým kamrlíku, který bych přirovnala k české komoře. Mily:)

Ráno jsme zašli na snídani do restaurace sunbourns, která patří k těm dražším. Na jídelním lístku se vyskytovaly vlastně jen vajíčka na milión různých způsobů. Já měla volské oka s cibulí,paprikou,sýrem, smetanou a to celé zalité rajským protlakem. K tomu servírovaly tacos a podivnou šedou hmotu, která se ukázala býti rozvařenými fazolemi. I přes mou obavu z poněkud neobvyklé kombinace to bylo fakt výborný a neměla jsem hlad až do večera:)) K pití jsem si dala jahodo-pomerančový džus, který umíchají vždy čerstvý z ovoce..opravdu mňamka..jo a milovníky kávy by potěšilo, že jakmile si ji objednáte, neustále k vám chodí ji dolívat, a když nechcete, tak se zamračí, jakoby nestačilo, že ste právě vypili tři hrnky..:))

Stihli jsme trochu prochodit i centrum. Smůla jen, že zrovna probíhala demonstrace a hlavní náměstí bylo uzavřené a ulice plné ozbrojených policistů. Jinak se ale blížily oslavy Dne nezávislosti a vše bylo moc hezky vyzdobeno národními barvami. Ovšem na mou otázku nezávislosti na kom, mi pan profesor odpovědel „nepamatůju“:)) (mám dosti chabé znalosti dějepisu ale přepodkládám, že se jedná o Španělsko:)

Odpoledne jsme jeli na letiště pro zavazadla a po dvou hodinách čekání a modlení k nám dorazily. Problém prý nastal v Torontu. Opravdu jsem si oddychla a mohli jsme vyrazit do Zacatepecu, cílové destinace.