Nevado de Toluca, plaze Oaxacy a sup sup zpet do Prahy..

v samem srdci krateru:)

Kdyby nahodou nekdo nevedel kudy na onen vrchol schovavajici se za stromy:)

Mam pred sebou posledni tyden a za sebou vystup na dalsi vulkan. Nevado de Toluca, sice to neni petitisicovka jak Izta ci Popo, ale na rozdil od nich, se pysni obrovskym kraterem s dvema azurovymi jezery. Vyslap byl o neco snazsi nez na Iztu, jen teda byla uz pekna kosa v noci (asi deset minus) a museli sme prenocovat v pristresku. Stan jsme akorat rozdelali, abychom zjistili, ze tam to opravdu nepujde:)

  Neska odjizdim na plaze statu Oaxaca, trochu chytit bronz nez se s Mexikem rozloucim. Autobus frci asi za hodku takze sorry, ale vic se rozepsat o uplynulych dnech nestiham.Fotky z Nevado jsou ve fotogalerii a z Oaxacy snad pribudou 21.12. kdy bych mela pristat v Praze. Takze to je ode me z Mexika vse:)))adios!

Acapulco!!

Konecne se uskutecnil slibovany skolni vylet do Acapulca. Ikdyz jsme tam mohli stravit jen tri dny, musim rict, ze toto mesto na me udelalo zatim nejvetsi dojem. Po trech hodinach cesty busem pomerne pustou a chudou krajinou, se krasne dlouhe pobrezi a obrovske luxusni hotely totiz jevily jako uplne jiny svet. Malokdo mohl popadnout dech, kdyz jsme vjizdeli do acapulskeho zalivu a videli cele mesto. Dlouhe plaze, hotely palmy, ocean a lehky vetrik..raj na zemi..navic jeste bez turistu:) Mazec!!! Jestli bude nekdy moznost doporucuji navstivit:))


Oceanske proudy jsou tu oproti Evrope fakt silne a blbnuti ve vlnach se nemusi vyplatit. Jedna me strhla na dno a chvili mi trvalo se vynorit. Nastesti mi zustala jen odrena kolena a modrina. Takze priste asi poslechnu plavcika:)

   Dalsi komentare snad netreba..fotky jsou zde, bohuzel ty s nocnim vyhledem na osvetlene mesto vypadaji jako rozmazane svetelne puntiky na cernem podkladu takze zvedavci si snad umi vygooglit Acapulco at night...:)

Na skok v D.F.

Necekane mi zase odpadly nejake hodiny, takze sem se rozhodla zajet mrknout do hlavniho mesta. Mym hlavnim cilem bylo Antropologicke muzeum, ktere ne bezduvodne patri k jednem z nejslavnejsich a nejlepsich na svete. Moderni budova rozdelena na pet stalych expozic (dle jednotlivych indianskych kultur zijicich v Mexiku) je opravdu obrovska a projit ji za den je podle me zcela nemozne. Po ctyrech hodinach propletani se mezi kamennymi sochami, maskami ci jinymi obdivuhodnymi vytvory puvodnich obyvatel a cteni jednotlivych popisku jsem mela hlavu nacpanou informacemi a pocit, ze vic uz vazne nevstrebam :) Druha zastavka byl zamek Chapultepec.Ten byl puvodne sidlem spanelskych Habsburku, pozdeji mexickych prezidentu a dnes slouzi jako muzeum. Nachazi se na kopci v centru Mexika city a je z nej skvelej vyhled na celou metropoli. K zamku patri take rozsahle zahrady, kde dost Mexicanu travi sve volne vikendy.

Vecer jsem se cirou nahodou dostala na semifinalovy zapas mistni fotbalove ligy Pumas contra Monterey. Atmosferu padesati tisic fanousku, podotykam temperamentnich Mexicani, snad ani nelze popsat. Ani jeden z tymu jsem neznala, ale Pumy jako domaci meli fanouskovskou prevahu asi 46 tisic ku ctyrem. Volba, na kterou stranu se priklonit (abych nedostala do cumaku), tedy byla jasna a pro sichr sem si koupila i fanouskovske tricko:) Fotky opet zde!

Noticias de Zacatepec

Trochu to tady zanedbavam, ale je to dano hlavne tim, ze se nic moc nedeje:)vylety se mi bohuzel kvuli mistni spatne domluve nejak zrusily a samotne se mi nikam nechtelo a kvuli bezpecnosti by me asi ani nepustili..alespon jsem ale trochu zapracovala na strankach o jidle, doprave a mistnich...

Preco jen je ale neco noveho:))

  Pred tydnem jsem konecne dosla zima...teploty klesly pod dvacet a ja po trech mesicich vytahla svuj svetrik a bundu z krosny:)) v jednom dni se rucicka teplomeru dokonce zastavila na nejakych patnacti stupnich(pro zacatepec dost extremni teplota:), pri kterych uz jsem se teda i ja, aklimatizovana na kazdodenni tricitky, drkotala a prala si opet teploucko...mistni dokonce nasadili saly a kulichy:))...nicmene to netrvalo dlouho a me prani bylo vyslyseno..uz tu opet mame pres tricet..jsem zpocena jen co vylezu na ulici a netusim co budu delat v Praze kde je podle zprav pekna klemra:((

komin tovarny chrlici popilek celyyy den

  Dalsi novinkou je, ze mistni tovarna na cukrovou trtinu, umistena v centru mesta, v listopadu uspesne zahajila svuj provoz. To v praxi znamena, ze cele mesto je zahaleno cernym popilkem ze spalenych rostlinek cukrove trtiny. Susit vyprane veci na slunicku nebo chodit v tech vedrech v zabkach se nevyplati....pradlo je spinavy a nozicky cerny..paraada:D 

   V nedeli sme byli mrknout v zabavnim parku Six flags kousek od D.F. Jak mi kamarad rekl, je to kousek USA uprostred Mexika a mel pravdu. Atrakce moc super. Rychly a rozhodne ne pro slabsi zaludky..a ceny na mistni pomery opravdu lidove..pul litr vody 45 korun nebo jablko v cokolade 70..viva los Estados Unidos:))fotecky jsou tady

Puerto Vallarta a jine...

Sice trochu se zpozdenim, ale dokopala jsem se shrnout muj petidenni skolni vylet minuly tyden.
    Puvodne jsem vubec nemela jet, protoze pro velky zajem uz v autobuse nebylo misto k sezeni. Nicmene jsem se nehodlala pet dni prazdnin poflakovat doma, takze jsem kazdy den otravovala vedouciho profesora, nez mi hodinu pred odjezdem dovolil jet, pod podminkou, ze si donesu vlastni zidli. Takze v rychlosti sbaleno a s rybarskou stolickou pujcenou od jineho profesora jsme vyrazili na cestu trvajici kolem 16 hodin. Nutno podotknout ze mistni kluci jsou pravy dzentlemani a na stolicce sem nesedela ani dve hodky, nez me vystridaly a do konce vyletu me na ni nenechaly uz ani sahnout:)
   Nase prvni zastavka bylo mestecko Guyabitos ve state Nayarit. Ubytovani jsme sehnali asi za 100 pesos na noc (150kc), a to hlavne diky tomu, ze nas byl plny autobus a smlouvali jsme. Plaz byla asi 150 metru a ja si tak hnedka vyzkousela jaky to je koupat se v Tichym oceanu. Popravde az na fakt mega vlny a silnejsi proudy se to moc nelisi od plaze v Evrope:)
  Dalsi navstivene mesto, San Blas, nepatri k vylozene turistickym destinacim cislo jedna. Je to male mestecko zname hlavne svym rybolovem a mnoha romantickymi zatokami. Na me zapusobilo hlavne atmosferou ala vitejte na konci sveta:) Na plaz jsme se tady ani nepodivaly, nebot profesor libujici si v rybareni naplanoval celodenni vylet lodi s mistnimi domorodci. Krajina byla opravdu moc hezka, ale chytat ryby neni uplne moje hobby, takze tento den se moc nevyvedl. Trochu to zachranil jen mistni krokodyl, ktery slysel na jmeno Bruno a sveho ¨panicka¨ poslouchal fakt na slovo.Kdybych nevidela neverila bych :D
  Posledni dva dny vyletu jsme stravili v Puerto Vallarte, jednom z nejznamejsich turistickych letovisk v Mexiku. Mesto zije hlavne turisty, takze je zde spousta super plazi, hotelu, obchodu se suvenyry, nocnich klubu otevrenych celou noc a vubec spousta moznosti jak se bavit. Oproti Zacatepecu fakt rozdil. Navic jsem se konecne necitila jako jedina cizinka v Mexiku!!Fajn pocit vyjit si na ulici s tim, ze na me mistni necumi, pac sem bila.
   Samozrejme jako kazde turisticke centrum i tady je vsechno mnohem drazsi. Kdyz jsem sla koupit par suvenyru, prvni otazka prodavace byla, odkud jsem. Az podle toho odhadl cenu suvenyru:DD Kdyz umite trochu spanelsky a vysvetlite, ze nejste ¨gringo¨, potesite je a cena jde znacne dolu:) Jo a prijemnym zpestrenim vyvalovani se na plazi jsou vsudypritomni prodavaci grilovanych ryb a cerstvych ovocnych koktejlu. Fakt mnamka a nemusite nikam chodit:))
   Podtrzeno secteno vylet se pomerne vydaril. Jedinym, zato velkym minusem, byla mexicka organizace, ktera je fakt priserna. Takovym nepeknym zvykem je dve tri hodiny planovat, premyslet a dohadovat se co se bude delat az do te doby, nez neni cas delat vubec nic. Spoustu casu jsme zbytecne stravili v autobuse, nebo hledanim vhodneho hotelu. Chvilema mi opravdu tekly nervy a zacinala jsem byt nepricetna. Heslo ¨proc to delat jednoduse, kdyz to jde slozite¨ na mexicani opravdu sedi. Takze ponauceni pro priste:))zatim!

Skolni vylet k Pacifiku

Zrovna jsem se vratila z petidenniho skolniho vyletu k morskym letoviskum. Z 16 hodinove cesty busem jsem uplne grogy a navic me cekaji dneska jeste hodiny ve skole, takze davam alespon link na fotky. Na sepsani zazitku a jinych blabolu si snad najdu casik o vikendu. Cauko!

Rychlozprava ze zapasu

Protoze vetsina mych zdejsich kamaradu kazdodenne trenuje basketbal rozhodla jsem se prijit zafandit na jeden ze zapasu univerzitniho tymu, ktery se konal na domaci pude. Hala, kde se hralo, byla narvana k prasknuti studenty a atmosfera kterou vytvorili fakt vyborna. Ackoliv se jedna jen o nizsi vysokoskolskou soutez, vsichni to brali fakt vazne a fandili jak na olympiade. Hra byla napinava a pomerne vyrovnana. Ovsem co se stalo na konci mi vyrazilo dech a trochu to vypadalo jak z filmu pro teenageri. Tecnologico de Zacatepec (moje skola:) posledni tri minuty prohravala asi o 15 bodu a sance na vyhru se uz zdali byti mizive. Nicmene po radach kouce a snad i diky revu fanousku, to kluci dotahli na 47:49. Zbyvalo pet sekund do konce, nas nejmensi hrac dostal mic nekde pred pulkou hriste a cely stadion najednou stoupnul jako jeden muz a kricel:¨hazej! hazej!¨Prcek se rozhlidl a hodil cistej. Tri body, Tecno vyhralo 50:49 nad Cuernavacou, nejvetsi univerzitou ve state Morelos. Euforii, ktera nasledovala ani neumim popsat. Chumel radujicich se hracu, skakajicich fanousku a ja, jeste deset minut potom tlemim s otevrenou pusou, pac sem fakt neverila.
Kazdej kdo me trochu zna vi, ze nejsem velkej fanda basketu, ale musim rict ze tadle hra mi docela zvedla adrenalin. Takze kluci muchas felicidades!!!!

Outdoor vikend se vsim vsudy

Jak jsem slibila, jsem zpatky!A to s kupou paradnich fotek, zazitku, ale take s par modrinami, omrzlinami a spalenym ksichtem:)


    Podle planu jsme (nakonec jen ve dvou) vyrazili v patek kolem dvanacte autobusem do mestecka Cuautla, pak do Amecameca a taxikem do vesnice S.Rafael, z ktere je na Iztu nejlepsi pristup. Cesta mela trvat asi ctyri hodiny, ale s mistnim hustym provozem a mensi zastavkou v obchode, jsme se k upati vulkanu dobabrali az v pul sedme. Po zaplaceni 10 pesos (asi 15kc) za vstup do oblasti a upsani se do mistni knihy bezpecnosti, jsme meli pruchod volny a zacali jsme slapat vzhuru. Nikde nebylo ani zivacka a my se citili jak na konci sveta. Asi v devet se setmelo takze jsme pokracovali jiz po tme s jednou mini baterkou, puvodne slouzici jako privesek na klice. Velka i pres nove koupene baterie odmitala fungovat. Po dvou hodinach cesta zacinala byt strmejsi a bohuzel se i rozdvojovat, cimz se vystup prodlouzil. Parkrat jsme se museli vratit, nebot vybrana odbocka byla bud slepa, nebo na vystup po tme moc nebezpecna. Kolem jedenacte jsme konecne dosli k prvnimu pristresku, kde jsme planovali prespat. K me radosti jsme tam nezakotvili sami. Mistni kempove nam okamzite nabidli baterku a tequilu, cimz se staveni stanu stalo rychlejsim a prijemnejsim:) Na oplatku jsme jeste v noci nasbirali hromady dreva na ohen. Povecereli jsme tunaka s majonezou a tortilou  a ulehli do spacaku. Ocekavany spanek se ovsem nedostavil. Prestoze jsem byla nabalena jak Michelin celou noc jsem se klepala zimou a ostatni na tom nebyli jinak. Kolem treti rano navic prisli dalsi kempari, takze sme na uvitani znovu rozdelali ohen a popijeli kaficko ci kolu s kapkou tequily.

  Rano bylo stejne mrazive jako cela noc, ale uvareny cajik a dokonce cerealie s mlekem (susenym a pujcenym od sousedu) me postavily na nohy a primely zacit se pakovat. Ke skupince z vecera jsme se nejak pridruzili a rozhodli se pokracovat s nimi, nebot take mirili az k vrcholu a vypadaly o neco zkuseneji nez my (coz teda uznavam, nebylo zas tak tezke:). Nas dalsi cil, odpocivadlo pro dalsi noc, byl vzdalen asi pet hodin chuze. Teren byl narocnejsi a cesta v podobe uzke pesinky dost prudka, takze tempo nebylo nijak zavratne a odpocivaly jsme asi kazdou pul hodinu. Na miste jsme byli asi kolem treti, rozdelali stany, najedli se a nastesti po horske nemoci zatim ani stopy. Rozhodli jsme se, jeste tentyz den vyjit na vrchol a to bez zateze. Take nam dochazela voda a bylo nutne nejakou odnekud donest. Nahoru jsme se vydali v deviti, ale dosli jsme tam pouze ctyri. Pulka to vzdala a priznam se, ze jsem od toho take nebyla daleko. Vzduch je ridsi a po kysliku lapate casteji a obtizneji. Musela jsem zastavovat po kazdych deseti krocich, abych se nadychala. Cesta uz davno zmizela a posledni dve hodiny k vrcholu jsme jen po ctyrech prelezali balvany a opatrne naslapovali na drolici se sutry, ktere neustale podkluzovaly pod nohami a vracely nas o krok zpatky. Moje nervy pracovaly na plny obratky a kdyby na me kluci nepokrikovali ¨vamos europa¨ asi bych to zabalila pri prvnim skluzu dolu. Nicmene po umornych nekonecnych hodinach, kdy jsme dosli k vrcholu, jsme neprestavali fotit a uzivali neuveritelny vyhled. Paradoxne jsem se na vrcholku zdrzela asi deset minut, nebot bolest hlavy, ktera se zniceho nic dostavila, byla dost neprijemna. Jak kdyby mi nekdo nafukoval balonek uvnitr hlavy. Takze po veskere te namaze zase rychle sup dolu, nebot uz zacinala byt pekna tma a samozrejme zima. Kluci se jeste zastavili u pramene a natocili nekolik litru vody na pripravu vecere.

        Noc probihala pomerne podobne jako ta predchozi s tim rozdilem, ze nespal uz vubec nikdo. Zima se zdvojnasobila (rano jsme namerili minus tri)a vsechny bez rozdilu bolela hlava.Ohen ani ruzove tabletky nepomahali. V sest rano jsme se tedy diskuzi mezi stany usnesli, ze chcem co nejdriv dolu, nebo alespon o par set metru niz. Sbaleni a celi zmrzli jsme zacali sestupovat. S cheem jsme si rozdelili snickersku, coz bylo jedine jidlo ktere nam zustalo, a vysli napred. S mizicimi metry nad morem mi pomalu rozmrzaly koncetiny a mohla jsem zacit odhazovat prvni vrstvy obleceni. Zastavili jsme se jeste u mistni ledove reky si umyt alespon oblicej a kolem desate jsme dorazili do mista naseho prvniho prespani. Nyni zde ovsem bylo mnohem vice turistu a od mistni babicky jsme si dokonce koupili litr piva (70kc) a dve tortily se syrem.

     Za dalsi dve hodiny jsme byli uz u samotneho vstupu do parku a to hlavne diky zkratce jednoho mistniho. Ta byla nebezpecnejsi, nebot se jednalo spise o lezeni ze skaly s batohem, ale usetrili sme si dost kilometru. Dole misto toho abych se radovala jak jsme vse rychle zvladli, jsem zjistila ze z rychle zmeny tlaku (asi) mam mega napuchle prsty na rukou, oblicej cervenej jak rak a hlavu tezkou jak meloun. Pripadala jsem si jak priserka v nakym scifi filmu:D Mozna ta rychla zkratka nebylo to nejlepsi reseni:))

   Do Zacatepecu jsme se vratili az kolem devate vecer a uz poradne ani nevim jak. Jeste dnes jsem unavena, nohy mam natekly, bolavy a oblicej spalenej. Ale asi bych lhala, kdybych rekla, ze mi to nestalo za to. Ostatne uz ted planujeme dalsi vystup na Pico de Orizaba:) Tady jsou fotecky a videjka budou jakmile se nahrajou.Zatiiiim!!!!

   

Vystup na Iztacihuatl

Napad zdolat Iztacihuatl, vulkan o vysce 5250 metru (bratricek znamejsiho Popocatepetlu), se zrodil uz asi pred mesicem. V mexiku realizace vseho ale ponekud trva, tak od slov k cinum dochazi teprve zitra, kdy konecne s dvema spoluzaky vyrazime. 
    Dnesni dvacetiminutova priprava obnasela koupeni teplaku,(nahore pry byva docela kosa),par baleni susenek,tunaku a vietnamskych polivek(ano vim, jsou hnusny a nezdravy, ale ve chvili nouze, ktera nepochybne nastane, se hodi). Od marji sem si pujcila salu, rukavice a kulicha. Baleni bylo velmi rychle, jen muj batoh, se ukazal byt ne tak uplne bezedny, jak se mi zdal na zacatku, a nacpat do nej vsechno, co jsem planovala, se stalo nemoznym. Vybirala jsem tedy mezi tim byt hladova v teple, nebo mit plne brisko a klepat kosu. Teplo zvitezilo, takze par susenek i tunaky zustavaji doma. Ve vybave mi ale nechybi magicke ruzove pilulky proti horske nemoci, ktera nemilosrdne ceka kazdeho, kdo se do techto vysin vyda. Uz ted se vidim zvracet a lapat tam nekde na skale po dechu.hip hip hura:)
 Trochu me znervoznil i muj vsehoznaly pruvodce Lonely planet, ktery vystup doporucuje na tri dny (kvuli lepsi adaptaci organismu) a to pouze pro pokrocile alpinisty s dobrou vybavou. My na vystup i sestup mame dny dva a moc vysokohorske vybavy jsem si popravde do Mexika neprivezla. Tak doufam, ze s ruzovou mikinou z Teranovy a salovyma teniskama se to da take zvladnout a toto neni muj posledni prispevek:))
Papa a drzte palce.....!!!!

Narodni park Lagunas de Zempoala

Tento tyden mi kvuli nejakym konferencim odpadly hodiny, takze byl cas na mensi vylet. Asi tri hodiny cesty od Zacatepecu se nachazi Parque National Lagunas de Zempoala, kam jezdi hlavne rodiny s detmi na vikendove vylety. Vzhledem k tomu, ze ja se tam vydala ve ctvrtek, nebyla tam ani noha a uzasnou prirodu jsem si vychutnavala uplne sama. Ikdyz mi byla pekna kosa (oproti Zaca tak o 15 stupnu min),stalo to zato a na chvilku jsem se citila jako doma nebot klima i krajina mi trochu pripomnela ceske Krkonose:)) Po ceste zpet jsme se stavili v Cuernavace a navstivili Palacio de Cortes, coz je obrovsky kamenny hrad, ktery slouzil jako sidlo samotneho Corteze. Dnes se zde nachazi moc hezke muzeum s vystavou zobrazujici vyvoj spolecnosti v Mexiku. Skoda jen, ze vsechny popisky ,az na male vyjimky, jsou ve spanelstine:(
Na dalsich fotkach se pracuje..:)

S mesicnim mexicankem...

Malinkaty synovec Marlli, ktery se narodil o pet tydnu driv...

Teotihuacan a Mexico city

O vikendu jsme se rozhodli navstivit mexicke pyramidy v Teotihuacanu a hlavni mesto. Vylet byl docela dlouhej a narocnej, nebot dalnice v okoli D.F. jsou neustale ucpane a polovinu dne jsme stravili v prisernym vedru v zacpach v aute bez klimatizace. Ve vysledku to ale rozhodne stalo zato. Pyramidy Slunce a Mesice jsou uzasny a tajuplna historie neznamych Indianu je citit ze vsech stran. Vyskrabat se na samotnou pyramidu neni zas tak narocny, jak se pise v pruvodcich, problem je spise v tom, ze se cela oblast nachazi v nahorni plosine asi 2200 metru nad morem a cloveku se lehce muze udelat mdlo. Marlla v pulce cesty nahoru v sobe malem neudrzela obed, takze nedoporucuji nadlabnout se v mistni typicke restauraci pred vyslapem:)
          Z vrcholku je uzasny vyhled na cele mestecko a okolni krajinu. Nemohli jsme se jej nabazit, a ani po pul hodine a desitkach fotografii se nam dolu vubec nechtelo. Tak tak jsme stihli koupit nejake suvenyry, nez nas v sest vecer mistni strazci vyprovodili k vychodu. Lepsi nez zde vse sahodlouze popisovat mrknete na fotecky:) .
      Prespali jsme na okraji Mexica city u Marilinych pratel a v pondeli planovali navstivit Antropologicke muzeum a zamek Chapultepec s jeho zahradami. Bohuzel v pondeli byvaji vsechna muzea v D.F. zavrena, coz jsme netusili. Prosli jsme tedy hlavni namesti Zocalo, ktere je samotnym centrem Mexica city a jedno s nejvetsich na svete a dale Paseo de la Reforma, coz je dlouhy bulvar, podel nejz se nachazi mnoho pamatniku vyznamnych osobnosti mexicke historie. Ackoli me kazdy od navstevy hlavniho mesta kvuli smogu a spine odrazoval, spatny dojem na me neudelalo. Na slumy na okraji mesta neni nejhezci pohled a mnozstvi aut, hluku a chaosu je pro Evropana nezvykle, ale centrum je naopak az peclive ciste a pripomina centra jinych velkych mest. Spousta modernich budov, obchudku, typickych mistnich ale i fastfood restauraci, muzei a samozrejme turistu.
      Odpoledne jsme navstivili Muzeum voskovych figurin, ktere jako jedine melo otevreno. Nebylo to uplne to, proc jsem se vydala do hlavniho mesta, ale nakonec to byla docela sranda. Ostatne, kdo z vas ma fotku s  Obamou...:)

Stehovani...

Po dlouhem premysleni a rozhodovani jsem se odstehovala od me mexicke spolubydlici Karen. Hlavnim duvodem nebyla ani jazykova bariera ale spis jeji tendence se urazit ci se mnou vubec nemluvit jakmile jsem si nasla nove pratele co trochu ovladaji anglictinu. Tento tyden jsem ji davala posledni sanci, ale par neprijemnych incidentu a informace, ze se se svym zvlastnim chovanim lecila u psychodoktora me utvrdila v tom, ze je cas se zpakovat a zmenit prostredi. Od kamaradky jsem dostala nabidku bydlet v jejich utulnem domecku v centru Zacatepecu. Je srovnatelny s domy u nas. Takze po mesici se sprchuju v teple vode a nemusim v noci chodit na zachod se strachem a s kostetem proti svabum:)

            Hned prvni noc jsem mela o zabavu postarano, nebot Marilina mamca slavila narozeniny a mistnim zvykem je zpev serenady pod jejim oknem. Samozrejme tato akce byva pred oslavencem utajovana, ale vzhledem k tomu, ze se opakuje kazdy rok, muze oslavenec leccos vytusit...:) Zpevu se ucastni vzdy muzi z rodiny a kamaradi, ktere k tomu premluvi. Takze asi ve dve rano me vzbudilo brnkani kytar a spanelske melodie:) Chlapci hrali asi tri ctvrte hodiny, pricemz prestavky mezi pisnemi vyplnovali neustalymi gratulacemi oslavenkyni, objimanim nebo pitim piva:) Navzdory mym predchozim pochybam o teto tradici jsem se opravdu bavila a priznam se, ze vasnive mexicke pisne se mi trochu dostali pod kuzi. Preci jen je ve me kousek te romantiky:)

             Dalsi den se konala formalni oslava, na kterou byla pozvana cela rodina. Nutno podotknout, ze k nejblizsi rodine se v Mexiku pocitaji vsichni strycci,teticky, bratranci, sestrenice, kamaradi, znami a vubec kdo se namane po ceste. Ve vysledku party v poctu asi 70 lidi se spoustou jidla, piva, tequily a samozrejme nechybi typicky mexicky tanec salsa. Mistni opravdu neuveritelne radi slavi, takze se tyto akce konaji tak dvakrat az trikrat tydne, nebot duvod se najde dycky:)
            Jakmile sprovoznim svuj mesic stary laptop(disk odesel do pocitacoveho nebicka:(( ) pokusim se nahrat nove foto. Adios:)

Ted jsem tu ofiko:)

Tento tyden jsem se konecne dokopala na imigracni. Protoze mexicani radi papiruju, musela jsem do Cuernavacy, kde se nejblizsi imigracni urad nachazi, hned dvakrat. Jela jsem sama a vzhledem k tomu, ze urednici nemluvili anglicky, coz me na takovem miste docela prekvapilo, bylo vyrizovani fakt ftipny. Pul hodky na me chrlili spostu otazek dokud neuverili ze opravdu no entiendo. Nicmene po predlozeni mych peti fotek, uvedeni vahy,vysky,otisku prstu,tuctu podpisu a zaplaceni zhruba tisicikoruny jsem obdrzela karticku opravnujjici me studovat v Mexiku kdykoli chci. At ziji urednici:)

Zacatepec zaplnil první stránky novin, bohužel

     Trochu překvapivě jsme zde včera měli menší pozdvižení kvůli střetu kartelů s policisty. Policejní hlídka na ně prý narazila v centru Zacatepecu a začala je pronásledovat. Následovala hlasitá honička a přestřelka ve vedlejším městečku (Jojutla), při které byl bohužel postřelen jeden policista a dítě ze základní školy. Já jen stála na ulici před mým domem a pozorovala kolem projíždějící houkající auta naložené ozbrojenými policisty a později také vrtulník. Na mou otázku co sakra drogový kartely dělaj v centrálním Mexiku mi nikdo nedokázal odpovědět. Čekala jsem nějakou živou diskuzi ale k mému překvapení, se nic nedělo. Všichni s kterými jsem mluvila, zůstali docela v klidu a nikoho tato událost více nezaujala. Mě uklidňovali tím, že je to válka mezi narkomafií a policisty, není se tudíž čeho bát. To zní sice hezky, ale ono postřelené dítě do toho moc nezapadá.

       Řekla bych, že místní lidé si tak nějak stávajícímu potenciálnímu nebezpečí přivykli a tyto incidenty či noviny s každodenními přehnaně drastickými fotkami už nevnímají. Samozřejmě se jim momentální situace nelíbí, ale nic s ní nezmůžou. Je škoda, že právě hlavně tyto incidenty jsou poté prezentovány ve všech světových mediích a obraz Mexika je utvářen hlavně díky těmto „bad guys“ jak drogovým zločincům místní přezdívaji.

Jinak se nic moc jinýho neděje:) Nastala mi každodenní rutina v podobě hodin, úkolů, plavání a občas posilka (objevili sme jednu poměrne obstojnou v Jojutli). Na víkend planujem zas nejaky výlet. Naposled jsme navštívily místní jeskyně, které jsme procházely dvě hodiny. Bohužel fotky nejsou nic moc protože vyfotit velkou černou díru je trochu nad moje schopnosti, ale pokusím se nahrát do fotogalerie aspoň něco:)zdarec!

Videjka

Tak snad se mi nějakým způsobem podařilo zprovoznit i link na videa. Zatím jich není mnoho, ale doufám, že další na sebe nenechají dlouho čekat:))

mexický supermuž

trochu srandy po cestě..

Oslavy Dne nezávislosti

Tak jsem se konečně, přestože mám úkolů nad hlavu, dokopala nějak shrnout zážitky posledních dní. (hlavně díky neúnavné zvědavosti mé mamči:))

Dne 16. září se zde slaví „osvobození“ od Španělska nebo-li Den nezávislosti. Jedná se pouze o jeden den státního svátku, ale jsme v Mexiku, takže prázdniny a oslavy trvají tři dny. Každé město je přezdobeno fáborkami s národními barvami a mexické vlajky visí téměř na každém domě,autě, či jen tak čouhají lidem z batohů. Mexičanky nehledě na věk nosí čelenky, sponky nebo náušnice stylizované do barev jejich vlasti. Lidé se na oslavy poměrně dlouho a pečlivě připravují a těší. Trochu mě takové přehnané vlastenectví zpočátku zarazilo, ale v konečné fázi se jednalo o třídenní se přejídání a opíjení..takže nic extra nepříjemnýho:)) Vše začíná patnáctého večer, kdy městem prochází slavnostní pochod s typickou mexickou hudbou. Poté následuje hymna a přehlídka vystoupení na podiu hlavního náměstí. Jedná se třeba o ukázku typických tanců v krojích, mariači nebo přehlídku missek. Jako vrchol považují tzv. „řev“, kdy celé náměstí asi minutu vykřikuje jako jeden muž „viva Mexico, viva..!“ docela sranda.. Oficiální část večera byla zakončena moc povedeným ohňostrojem podobným našemu novoročnímu. Podařilo se mi vše natočit, jen musím trochu popracovat na svých technických schopnostech abych zde videjko mohla uveřejnit:))

Následující dny se v centrech měst opět procházejí slavnostní pochody a probíhají různé programy pro děti ze školy, rodiny se shromažďují v pouličních občerstveních na společná jídla, pije se, zpívá a prostě slaví:)

Já poslední den prázdnin navštívila tzv. „magické město“ Teposthlan, kde jsem se asi po hodině vyškrábala na místní horu Teposteco, na jejímž vrcholu stojí indiánská pyramida. Výšlap to byl fakt náročnej, každých pár metrů jsem musela zastavovat, abych se nadýchala (moje fyzička už není co bývala..jesi teda někdy bývala), ale musím řict že to stálo zato. Z vrchu je pohádkovej výhled na okolní zalesněné vrcholky hor a na samotné městečko vklíněné do kopců. Vše je ve fotogalerii, i když vzhledem k mým omezeným schopnostem fotit, fotky ani zdaleka neodpovídají skutečnosti. To je asi zatím šecko! čaues

Vlastně jsem zapomněla (mami toto nečti!). Šetříme na cestování, tak občas vezmem stopa na kapotě picku-pu, což je tu dost běžný a je to fakt sranda. Když teda nezačne pršet:)
..odkaz na video pokřik na Den nezávislosti.

Pohled na Taxco

Zatím jedno z nejkrásnějších měst jaké jsem navštívila.

Něco pro naše řidiče...

Místní lidé lamentují nad vysokými cenami benzínu, který vyjde zhruba na 8 pesos/litr, přičemž 1peso =1,5 Kč...matematiku nechám na vás:))
Jinak třídenní prázdniny jsem procestovala a důsledně zdokumentovala. Konečně se mi zde podařilo zprovoznit fotogalerii, takže své amatérské fotografie vystavím. Zážitků bylo opravdu dost..

V mexické knajpě

Včera mě Abel (místní basketbalista a super týpek co má rád studenty z Česka) vzal se svou partou do jeho oblíbeného baru. Krom toho, co si zde můžete objednat, vypadá stejně jak ten v Praze. Milovníci českého piva (Cézar, Naty a spol.) by však hořce zaplakali. To, čemu tady říkají pivo vypadá jako světlejší kola bez pěny. Chuť bych přirovnala k hodně naředěnému českému řezanému se silnou karalemovou příchutí. Pivo se točí do půllitrových sklenic, které mají okraje obaleny chilli nebo solí. Mňamka. Krom toho jej hrozně rádi míchají s různými ovocnými šťávami či jiným alkoholem. Pít samotné pivo je spíše výjimka. Historky, že se místní „pivo“ s naším nedá porovnávat, teda fakt potvrzuji. Mexikánci ale nic jiného neznají, takže ho pijí ve velkém a jsou na něj pyšní asi jako my na to naše. Já se ale zřejmě až do návratu do čr budu spíše řídit heslem „viva la Tequilla“:)

První týden za mnou

Studium zde konečně trochu začalo nabírat obrátky. Když jsem se na začátku zmínila, že bych chtěla absolvovat nějaké předměty,všichni se najednou předbíhají v tom, kdo mi dá více soukromých hodin. Takže už mám asi pět předmětů, které se opakují každý nebo každý druhý den a ve škole bývám tak do pěti. Trochu si připadám zas jak na gymplu. A to mě ještě na chodbě zastavují noví profesoři s otázkou, kdy mám volno, že by mě taky chtěli něco naučit.. Zatím mám food analysis včetně laborek, toxins polymers, bioseparations, bioqemistry- anabolismus a práci s matlabem. Vypadá to tedy, že krom zážitků a tequily si odvezu i nějaké znalosti:)

Večery zatím trávím procházkami po městě nebo snahou pohnout s mou španělštinou. V pátek jsme se vydaly s Karen do aquaparku, který je prý největší v Mexiku. Park byl opravdu nádhernej, určitě přidám nějaké fotky do fotogalerie. Navíc byl skoro úplně prázdný, takže jsem luxusní bazénky s palmičkama měla úplně pro sebe:) Ikdyž jsem si pravda chvílemi připadala jak v hororovým filmu alá „kdy se objeví zombíci.“

16. záři je tu Den nezávislosti, takže jsou příští týden od středy prázdniny a mám naplánované nějaké výlety s pár lidma co zvladaj angličtinu (kdo hledá najde:)) Pojedem se podívat do města na ohňostroj a slavnostní pochod. Vzhledem k tomu, že to bude 200.stý výročí, tak to bude asi dost velký a těším se. Zatím nazdárek:)

Nemocný víkend a Xoxchicalco

Tak jsme zpátky v Zacatepecu. Na tento víkend asi nebudu vzpomínat ráda, neboť jsem si prošla tzv. jet lag syndromem. Jedná se o nevolnost a nespavost způsobenou přechodem časových pásem, která se objevuje pár dní po příletu. Toť říká všeznalý gůgl. U mě to vypadalo asi tak, že jsem dva dny vůbec nespala, celou sobotu proležela s teplotou a na jídlo se nemohla ani podívat. Bylo mi fakt prachbídně a největší úspěch pro mě byl si dojít na záchod. Každopádně po mega dávkách paracetamolu se mi v neděli odpoledne trochu ulevilo a neboť jsme měli naplánovaný výlet k místním pyramidám, vyrazili jsme. Ikdyž jsem se ještě necítila úplně oukej, zážitek to byl krásnej. Moje první indiánský pyramidy v Mexiku:))Fotky nahraju do fotogalerie, jen jak zjistím jak se to dělá:). Jejich kvalita ovšem pokulhává, neboť mi došla baterka ve foťáku a fotila jsem mobilem, ale pro malinou představu to stačí.

Jinak něco o domovu Karen. Má spolubydlící bydlí v městečku Xochitepec ca. dvě hodiny jízdy místním autobusem. Je to poměrně chudá lokalita uprostřed mexických lesů plná malých domečků podobných garáži. Takřka všechny cesty jsou rozbité a prochází se po nich krávy, koně a osli. Karenin příbytek je jedním z lepších v oblasti řekla bych. Ikdyž má pouze jeden velký pokoj, který slouží jako kuchyně,obývák i ložnice zárověň, tak v něm bylo poměrně čisto a útulně.

Teď jsem zpět v Zaca a sockuju na internetu ve vedlejším pokoji, protože nám jej ještě nepřipojili. Tento týden mě již čeká nějaká škola, takže sem zvědavá...

První den v škole

Dnes jsem zavítala do Institutu to tam konečně omrknout:)První den byl opravdu pouze formální. Medelin (koordinátor) mě představil všem profesorům, kteří mě budou vyučovat. Jak se ukázalo, tak tu žádné předměty přednášeny v angličtině nejsou. Učitelé ale angličtinu jakžtakž zvládájí a budou mě prý učit soukromě, když jevím zájem studovat. Minulé skupinky studentů totiž měli rozvrh plně nabitý hlavně cestováním a testováním národního nápoje z agáve..

Každopádně ke mě byli všichni ve škole neuveřitelně milí a ochotní a to včetně administrativních pracovnic:) Představili mě i řediteli školy, který jako jediný z celého sboru neuměl anglicky a potřebovali jsme tlumočníka. Mimochodem to byl on kdo před pár lety v Česku uzavřel mezinárodní studijní dohodu mezi Zacatepecem a Karlovou Univerzitou. Celý den jsem pak od všech ještě několikrát slyšela jaká je to pro ně čest, že mě tu mají. Přislo mi to dost vtipný a chvílema sem si připadala opravdu jak Hilary na vyjížďce.

Jinak škola je tvořena komplexem dvoupodlažních budov, trochu na americký styl. Je u ní parkoviště, bazén, dvě velký mistnosti s počítači a tělocvična. Já mám svůj vlastní stoleček v místnosti pro doktorandy, kde můžu mít věci a přípíchnout se na net. Toť asi vše z prvího dne zde. Momentálně se balím na víkend, neboť jedeme k mé spolubydlící Karen domů. Naše domluva je stále někde okolo nuly, takže to bude pestrý víkend. Držte palce!!:)

Cesta do zacatepecu, ubytování

           Zacatepec se nacházi asi sto kilometrů od Mexico city. Přesto jsme tuto cestu absolvovali asi přes tři hodiny. Jen projetí hlavního města totiž trvá asi tolik co z Prahy do Brna. Navíc čím dále se pohybujete od civilizace, tím jsou horší cesty a více dobytka na nich:). Nejprve jsme jeli autobusem první třídy do Cuernavacy, což byl malinko lepší student agency (dávali zadarmo sušenky a kolu:) a poté přímo do Zacatepecu starším kodrcákem. O dopravě asi udělám samostatnej článek, neboť je toho více a pro Evropana je to hustej zážitek. Važme si Djedničky:)

          Dorazili jsme až po osmé večer ale i přes to mě hned při výstupu z busu omylo dusno a vlhko. Trochu jako v terárku v pražské Troji, ale za chvíli to člověk rozdýchá a zvykne si. Ubytování proběhlo celkem v pohodě. Koleje na jižňáku jsou oproti tady tomu Hilton, ale s tím se tak trochu počítalo. Spolubydlící jsou fakt neskutečně milý, jedinej problém je, že angličtina je zde tabula rasa takže se naše komunikace posouvá do doby dávno minulé. Navíc jsem zjistila, že pokud chcete někoho vážně pobavit jednoduše se zeptejte: "Hablas inglés?"..vždy se začnou smát jako byste se pokoušeli o vtip....

Přílet do Ciudad a první trable

Po 25 hodinách cesty jsem v půl druhé ráno s hodinovým zpožděním konečně přistála v Mexico city. Let až na mírné turbulence proběhl naprosto v pohodě, větším utrpením pro mě bylo předchozí osmihodinové čekání na torontském letišti. Poté jsem absolvovala rozhovor s imigračním úředníkem, který se svou lámavou angličtinou nedokázal pochopit, proč chci v studovat v Mexiku chemii. Následovala výstupní kontrola, při které jsem se opravdu neubránila smíchu. Nejprve jsem prošla rentgenem a poté zmáčkla kulaté tlačítko u stolečku. Pokud se rozsvítí zelená, vše v pořádku a můžu bez problému pokračovat. Pokud ovšem zabliká červená, mám smůlu. Následovalo by prošacování od hlavy až k patě, včetně důkladného prozkoumání zavazadel a nepříjemných otázek. K mé úlevě se mi okamžitě rozsvítila zelená a bez problémů jsem prošla. Přesto mi stále princip rozsvěcování mystického tlačítka uniká.

Trochu nemilé překvapení mě čekalo u zavazadel, neboť moje bohužel nedorazily. Musela jsem tedy zůstat v Mexiko city celý další den, což v konečném výsledku nebylo uplně špatný:) Na letišti mě vyzvedl koordinátor mé školy, který mluví obstojně česky, protože za komárů studoval v Praze. Docela dobrá haluz. Přespala jsem u jeho syna kousek od centra města. Měli pro mě připravenou matraci v takovým kamrlíku, který bych přirovnala k české komoře. Mily:)

Ráno jsme zašli na snídani do restaurace sunbourns, která patří k těm dražším. Na jídelním lístku se vyskytovaly vlastně jen vajíčka na milión různých způsobů. Já měla volské oka s cibulí,paprikou,sýrem, smetanou a to celé zalité rajským protlakem. K tomu servírovaly tacos a podivnou šedou hmotu, která se ukázala býti rozvařenými fazolemi. I přes mou obavu z poněkud neobvyklé kombinace to bylo fakt výborný a neměla jsem hlad až do večera:)) K pití jsem si dala jahodo-pomerančový džus, který umíchají vždy čerstvý z ovoce..opravdu mňamka..jo a milovníky kávy by potěšilo, že jakmile si ji objednáte, neustále k vám chodí ji dolívat, a když nechcete, tak se zamračí, jakoby nestačilo, že ste právě vypili tři hrnky..:))

Stihli jsme trochu prochodit i centrum. Smůla jen, že zrovna probíhala demonstrace a hlavní náměstí bylo uzavřené a ulice plné ozbrojených policistů. Jinak se ale blížily oslavy Dne nezávislosti a vše bylo moc hezky vyzdobeno národními barvami. Ovšem na mou otázku nezávislosti na kom, mi pan profesor odpovědel „nepamatůju“:)) (mám dosti chabé znalosti dějepisu ale přepodkládám, že se jedná o Španělsko:)

Odpoledne jsme jeli na letiště pro zavazadla a po dvou hodinách čekání a modlení k nám dorazily. Problém prý nastal v Torontu. Opravdu jsem si oddychla a mohli jsme vyrazit do Zacatepecu, cílové destinace.